Jehličková OKI dělá bledý otisk a kopii není vidět

Z čeho se otisk skládá a co ho může oslabit?

V hlavě sedí svislá řada tenkých drátků, každý s vlastním elektromagnetem. Když se má na papíře objevit bod, cívka drátek vystřelí dopředu. Drátek narazí do barvicí pásky, přitiskne ji k listu a pružina ho vrátí zpátky.

Za papírem stojí pryžový tiskový válec, který úder zachytí a dá mu o co se opřít. Celý ten děj trvá zlomek milisekundy a opakuje se mnohotisíckrát za vteřinu.

Síla, která z hlavy vyjde, je zhruba stejná pokaždé, mění se ale tři věci po cestě. Jde o to, kolik barviva páska ještě drží, jestli vyjedou všechny drátky a jak daleko je hlava od válce. Každá z nich ubere kus výsledku a každá se na papíře projeví trochu jinak. Když víte, čemu se podívat, obejdete se bez hádání.

Přidává se k tomu ještě jedna zvláštnost, kterou kancelářský tisk nezná. Otisk se má prokopírovat do celé sady, na druhý, třetí i čtvrtý list. Ke spodním vrstvám dorazí vždycky slabší rána než k vrchní, protože ji každá vrstva papíru trochu utlumí. Sada je tím pádem citlivý měřicí přístroj: cokoli po cestě ubere energii, ukáže se nejdřív dole, zatímco vrchní list ještě vypadá slušně.

Kdy stačí vyměnit pásku?

Když stránka bledne rovnoměrně, tedy shora dolů i zleva doprava stejně, a nechybí v ní žádné body. Páska je pruh tkaniny slepený do nekonečné smyčky. Stroj ji při každém průjezdu hlavy o kousek posune, aby se neopotřebovala na jednom místě.

Barvivo z ní ubývá postupně, a hlavně schne. Po měsících v nevytápěném skladu ztuhne, i když se na ní netisklo.

Vyschlá páska přitom nedělá jen bledý tisk. Ztvrdlá tkanina klade drátkům větší odpor, brzdí je a obrušuje. V naší dílenské praxi je odkládaná výměna nejčastější vysvětlení, proč u jinak zdravého stroje odejde hlava. Páska by přitom stála zlomek toho, co pak stojí oprava.

Výdrž pásky se uvádí v řádu milionů znaků. Je to ale jen hrubé vodítko z prodejních podkladů, ne údaj z dokumentace výrobce. Hustě potištěné sestavy a čárové kódy ji spotřebují podstatně dřív.

Výměna je záležitost dvou minut a je to zároveň vylučovací zkouška. Vložte novou kazetu, vytiskněte tutéž sadu, kterou jste tiskli předtím, a porovnejte spodní listy vedle sebe. Když se čitelnost vrátila, je hotovo. Když se nezměnilo nic, víte s jistotou, že problém leží dál, a další pásky už zkoušet nemusíte.

Co znamená světlá linka běžící přes celý text?

Jednu jehlu, která nepracuje. Protože každý bod ve znaku kreslí jeden konkrétní drátek, jeho výpadek se projeví ve všech písmenech naráz a vždycky ve stejné výšce. Přes stránku pak jde úzká světlá dráha rovnoběžná s řádky, písmena jsou rozpoznatelná, ale jakoby rozříznutá. Na rozdíl od unavené pásky tenhle projev není postupný: objeví se ze dne na den.

Příčiny jsou dvě a v dílně se rozliší snadno. Buď je drátek zalepený směsí zaschlého barviva a papírového prachu, která mu nedovolí se vrátit. Nebo je zlomený a ulomená část v hlavě zůstala.

To druhé se stává u strojů, na kterých se dlouho tisklo s vyschlou páskou. Zalepený drátek jde po vyčištění hlavy vrátit do provozu. Zlomený ne.

Vyrobit si z toho doma test je jednoduché. Nechte stroj vytisknout několik řádků velkých písmen se souvislou plochou a podržte list proti oknu. Souvislá světlá linka v jedné výšce znamená jehlu, nepravidelně roztroušené světlejší body znamenají pásku. Ten jediný výtisk nám ušetří půlku hledání, takže ho ke stroji přiložte.

• rovnoměrně bledé znaky bez mezer ukazují na pásku,
• světlá dráha ve stejné výšce napříč celou stránkou je jedna jehla,
• vrchní list čitelný a spodní ne znamená, že se energie někde ztrácí,
• znaky rozmazané do strany jsou vůle ve vedení hlavy, případ pro dílnu.

Proč se všechno pozná nejdřív na posledním listu sady?

Protože ke spodní vrstvě doputuje jen zbytek rány. Vrchní list dostane úder přímo, druhý už přes vrstvu papíru, třetí přes dvě. Je to sestupná řada a má to praktický důsledek.

Dokud je v systému rezerva, spodní list se ještě otiskne. Jakmile rezerva zmizí, je poslední kopie první, která to odnese. Vrchní stránka přitom vypadá naprosto normálně a nikdo by neřekl, že se něco děje.

Proto se ve skladech a expedicích na závadu přijde až ve chvíli, kdy ji reklamuje příjemce. Řidič odjede s listem, který nikdo nečetl, a druhý den volá odběratel, že je doklad nečitelný. Obsluha přitom u stroje viděla v pořádku všechno, co jí prošlo pod rukama. Odtud pochází doporučení, které v provozech opakujeme: jednou za čas se podívejte na spodní list, ne na vrchní.

Stejný mechanismus se dá otočit a použít jako diagnostika. Vytiskněte totéž jednou na celou sadu a jednou jen na samotný vrchní list. Je-li samotný list sytý a sada slabá, nemá stroj dost rezervy a jde o pásku, mezeru nebo jehly. Je-li slabý i samotný list, je ztráta větší a hledá se přímo u hlavy.

Občas za to ale stroj nemůže vůbec. Samopropisovací papír má na sobě vrstvu, která se stářím a teplem vyčerpává. Sada, která rok ležela na slunci u okna nebo v horké hale, nedá dobrou kopii ani na novém stroji. Vyzkouší se to tak, že se stejný text vytiskne na sadu z jiné, čerstvé krabice.

Co dělá páčka pro nastavení mezery u válce?

Nastavuje vzdálenost mezi hlavou a tiskovým válcem, a tím pádem i to, jak tvrdě rána dopadne. Má několik poloh, protože stroj musí zvládnout jediný arch stejně jako sadu o čtyřech listech. Kdo ji jednou posune a zapomene vrátit, má hotovou závadu, která se tváří jako opotřebení.

Posunutá do polohy pro silnou sadu při tisku na jeden list znamená příliš velkou mezeru. Drátky dolétnou, ale narazí měkce a otisk je bledý. V opačném případě je páčka nastavená natěsno a do stroje jde tlustá sada.

Jehly pak tlučou do papíru naplno, trhají pásku a hlava se zbytečně přehřívá. Do pryžového válce se otlačují stopy. Tenhle druhý stav je pro stroj horší než bledý tisk.

Váleček se ostatně opotřebuje i sám. Po letech provozu, kdy papír chodí pořád ve stejné stopě, má v pryži vyjetou dráhu. Ta dráha ránu pohltí a otisk v ní je slabší než nad ní i pod ní. Pozná se to tak, že bledá část stránky je pořád stejně široká a leží stejně daleko od okraje, ať tisknete cokoli.

Kde končí domácí zásah a co se dělá u nás?

Doma patří čtyři věci. Nová páska, kontrola polohy páčky a zkouška s papírem z jiné krabice. Čtvrtá je vytištění testovacího řádku, ze kterého se pozná výpadek jehly.

Tím to končí. Rozebírání hlavy, měření zdvihu drátků, výměna pryžového válce ani seřízení vedení vozíku se bez přípravku a bez zkušenosti dělat nedají. Poškozená hlava vyjde dráž než všechno předchozí dohromady.

Na dílenském stole se hlava rozebere a vyčistí. Jednotlivé drátky se zkontrolují po jednom a doplní se ty, které chybí nebo jsou ulomené. Změří se vůle ve vozíku, prohlédne se povrch válce a seřídí se mezera na skutečnou tloušťku sady, se kterou v provozu tisknete.

Zkouška na závěr neběží na jednom archu, ale na celé sadě. Kontroluje se poslední list, protože to je ten, který o výsledku rozhoduje.

Jehličkové stroje se navíc vozí snadno, jsou kompaktní, dobře se balí a vejdou se do přepravního limitu. Než je odešlete, vyjměte pásku i papír z dráhy a přiložte dva výtisky. Jeden vrchní list a jeden spodní z téže sady, ideálně s poznámkou, kolik listů sada má. Jak stroj zabezpečit, popisujeme v pokynech k balení, samotný odvoz si domluvíte formulářem.

Cena a doba opravy

Platí se čas nad strojem — ve všední den od 8 do 17 hodin 666 Kč za hodinu — a díl, pokud je potřeba. Obojí víme po změření a voláme vám s konečnou částkou. Nic se nerozšroubuje dřív, než částku potvrdíte, a faktura neobsahuje položku, se kterou byste dopředu nepočítali.

Hledání příčiny máte zadarmo, jakmile opravu schválíte. Když ji po sdělení částky zamítnete, účtujeme za nález 666 Kč.

Oprava bývá hotová za 1–7 dní podle rozsahu závady a dostupnosti dílu. Když se čeká na díl, ozveme se s novým termínem. Za 1 513 Kč řekneme příčinu i částku do 24 hodin od převzetí. Urychluje se rozhodnutí, ne oprava — ta trvá obvyklou dobu.

Za odvedenou práci i za nasazený díl ručíme nejméně tři měsíce a případnou reklamaci si vyřizujeme sami.

Časté dotazy

Text prošel poslední kontrolou 22. září 2026.